![]() |
Navěšel jsem na sebe vše potřebné a vyrazil na asi půlkilometrový pochod mokrou oranicí v absolutní tmě. Za chvíli se začínalo nepatrně rozednívat, orientace proběhla na výbornou a já se s krytem „zahnízdil“ pod keřem v terénní vlně. Vylezl jsem ještě ven a užíval si kouzelné rozednívání s měnícími se barvami a padajícími a opět se zvedajícími mlžnými pásy…vtom se mi za zády ozval svist křídel a ostré jeřábí „kvokání“. Zajel jsem do krytu jak had a zaujal „střeleckou pozici“. Během chvíle začalo to, kvůli čemu jezdím já i spousta stejně postižených, stovky kilometrů, mrzneme, žijeme v bahně, vstáváme za tmy… ze šera z hlasitým voláním přilétaly stovky a stovky jeřábů, nízko i vysoko, někteří si sedali poblíž, jiní pokračovali dál. Mezitím začalo z mlžného oparu vycházet i sluníčko a některá letící hejna jej protínala…