Konečně se začal naplňovat hlavní program naší cesty. Nachystali jsme si věci, člun jsme nastrojili a uvedli do bojové pohotovosti a vyrazili nakoupit benzín. U čerpačky nás čekalo menší překvapení v podobě cedulky na stojanu, že benzín není... Nakoupili jsme tedy po menších komplikacích v nedalekém Murighiolu v přístavišti. Trochu jsem měl také obavu jak bude fungovat poměrně velké množství úprav přívěsu a člunu, které tradičně nebyl čas vyzkoušet v klidu domova. Řekl jsem si ale, že se budu držet své staré osvědčené zásady, že "problémy se mají řešit až se vyskytnou !" ;-)  Nic už tedy nebránilo spuštění loďky na vodu, naložení "bagáže" a zamávání na rozloučenou našemu rumunskému kamarádovi, který nám ochotně odvezl auto s přívěsem do úschovy.

Vyrazili po proudu, cesta pěkně ubíhala, bylo krásné počasí, žádný velký vítr ani vlny, prostě pohoda.

Žádná pohoda ale netrvá věčně, zvlášť ta moje... Po pár kilometrech v motoru zaškubalo a jeden válec přestal fungovat. Po chvilce se vše vrátilo do normálu a já si v duchu říkal, že buď se něco vyčistilo a usadilo nebo je to pěkný prů*er... Za dalších pár kilometrů se bohužel ukázalo, že B je správně... :-( Se střídavými úspěchy jsme dojeli do Crisanu, dotankovali a dokoupili zásobu benzínu, teď už mnoho možností tankování nebude... S blížícím se večerem a kouzelným západem slunce jsme dorazili do místa prvního noclehu - oblíbené "zátoky Franty Havlíčka". ;-)

A první z nich se vyskytnul krátce po vyplutí, motor zlobil stále častěji. Bylo skoro jasné, že je vadná zapalovací cívka. S černými myšlenkami jsem vzpomínal na náhradní motor, který zůstal v autě... Vím už ale také dobře, že tak jak se dříve říkalo "zlaté české ručičky", platí toto beze zbytku dnes pro Rumuny - proto jsem odbočil k osadě Caraorman.

Tahle odbočka je poměrně široký kanál vedoucí do jedné z vesnic uprostřed delty. Už z dálky zaujme torzo opuštěné rozestavěné továrny (snad prý sklárny) a několika polorozpadlých bytovek. Udivilo mě, že zůstaly neobydlené. Kolem se rozkládá pohodová vesnička s tradičními domky, ve které nechybí ani krámek a "občerstvovna".

V deltě a v Rumunsku celém, mě vůbec překvapilo to, že v každé sebemenší vesničce je jeden i víc malých krámků se smíšeným zbožím a několik hospůdek - spíše náleven - najíst se v nich většinou nedá. Zato otevřeno mají snad non-stop... :)

Caraorman je písečná duna, kdysi zde bylo pobřeží moře. Ve vesnici žijí lidé, kteří se živí rybolovem, sběrem rákosí a i první pensiony se tu začaly objevovat. Zatím tu ale převládá stará poklidná atmosfera, písečné louky kolem rozkvétají spoustou různobarevných květin, trav a keřů, v nich se volně pase dobytek a všude je spousta všemožného ptactva, od spěvného po bahňáky...

V okolí Caraormanu je také několik pozorovatelen - věží - na které bych ale už lezl jen v případě, že bych uměl létat... Vede tu kupodivu i několik silniček a jezdí auta. Auta jsou většinou bez značek a odkud kam vedou silničky, to je téma někdy do budoucna... ;)

Po přistání vedle nás zakotvila loď s ochotnými místními lidmi, kteří naštěstí ( stejně jako většina obyvatel delty a okoli ) mluvili rusky. Vysvětlil jsem jim co nás trápí a k velkému překvapení jsme dostal odpověď, že to neni až tak velky problem a ať chvíli počkáme. Odešli a po chvíli se odněkud objevil mládenec s několika klíči v ruce. Vymontoval svíčky, bez mrknutí prsty vyzkoušel jiskru, odmontoval jednu z cívek, něco zamumlal a zmizel. Snad odmontoval alespoň tu vadnou a my se nějak dokodrcame zpět, pomyslel jsem si... To by mu ale člověk křivdil, po chvíli se opět objevil a světe div se - nesl jinou cívku ! Sice starší ale funkční. Smontování bylo dílem okamžiku, cena víc než lidová. Trochu hororová byla jen zkušební jízda, při které stál úplně na zádi a rukou přidal na motoru plyn, který se zasekl. Čumákem k nebi jsme uháněli zátokou, já se napůl odpojeným "chcípákem" snažil vypnout motor a volantem kroužit tak, aby jsme se nepřevrátili. Kolegove na břehu stáli jako zařezaní a přemýšleli jak asi budeme hledat utopené fotovýbavy... Naštěstí se mládenec udržel na lodi a nakonec i ten plyn nějak ubral. Tvářil se, že to tak jako mělo být ale nepřesvědčil... ;)

V oblasti delty u jejich obyvatel obdivuji mimo jiné to, že se nesnaží cizince v nouzi "oškubat" jak to známe ze světa a vlastně i od nás. Přesvědčil jsem se o tom nejen teď ale i několikrát dříve, když jsem měl jiný problém. Lidé tam také umí improvizovat a poradit si, slovo "nejde" tam prakticky neexistuje. Jj, bývávalo to tak i u nás... :(

Motor šlapal jako hodinky a nic nemělo bránit další cestě. Vyrazili jsme tedy kanálem Vatafu-Imputita směr Sulina. Počasí opět nádherné, fotit bylo také co. Sice jsme měli nějaké zprávy, že jezero Vatafu se stalo rezervací a tudíž je neprůjezdné ale řekli jsme si, že to omrkneme a třeba i nějakou objížďku najdeme. Bohužel nenašli a ani se nedalo projet do jezera Limina, s čímž jsme počítali - a to tak, že velmi... :( Nezbylo, než se vracet na Caraorman a pokračovat tu dálku přes jezero Puiu a Rosu. V jezeře Puiu nás uvítaly celkem slušné vlny ale naše přeložená lodička ( s ponorem na hranici potopení ) si s nimi nakonec úspěšně poradila. Radost a úsměv nás definitivně přešel v jezeru Potcovava, které bylo z důvodu hnízdění pelikánů také uzavřené, takže do jezera Rosu vjezd nehrozil... Nechtelo se nám to jen tak vzdát, po chvíli kroužení a hledání jsme potkali loďku s místnímí, kteří nám to potvrdili. Nezbylo než se vrátit na jezero Puiu a pokusit se dostat dolů, do "svatojiřského" kanálu. Na už klidnějším jezeře jsme si vychutnali krásný západ slunce a kousek za výjezdem našli i prima klidné místečko na noc.

Až ráno jsme zjistili, na jak krásném místě táboříme. Jemný písek, čistá a teplá voda, okolo vše kvetlo a vonělo... Po vydatné snídani a důkladné koupeli jsme vyrazili na další cestu. Čekalo nás ještě proplutí jedné rezervace, takže jsme se chystali na nejhorší - tahle cesta byla naší poslední šancí. Až na samém konci jsme narazili na spadený strom přes kanál. Rozebrání konstrukce lodi a opatrné protažení pod kmenem bylo dílem okamžiku a cesta k moři byla volná ! ( V duchu jsem si děkoval za ty úpravy člunu, loni by to byla katastrofa... )

Další plavba kanálem Svatého Jiří proběhla v klidu, za necelé dvě hodinky jsme už kotvili ve Sfintu Gheorghe u plovoucí benzinové pumpy a doplňovali zásoby. Vedle nás právě dva rybáři přebírali svůj úlovek "seliotek" ( mořských sleďů ) a několik nám jich ochotně prodali. Vidina hodů začala nabírat konkrétní rysy... :)  Nahlédli jsme i kousek dál k přístavu u moře ale vítr a rozum zaveleli k návratu. Odbočili jsme tedy do bočního kanálu a vydali se do zátoky, kde jsme prima zafotili lovící a odpočívající pelikány.

Bylo zajímavé pozorovat, jak mazaně a organizovaně si pelikoši vždy naženou ryby na jedno místo, kde je pak hromadně a najednou loví. Nebyli ani nijak zvlášť plaší, evidentně jsou tam na lidi zvyklí. Však tudy mezitím projelo i několik vyhlídkových lodí se zvědavými turisty... Na jednom místě byli nejen pelikáni bílí a kadeřaví ale i oboji kormoráni, labutě, spousty různých kachen a hus, mořští orli,... Cennou zkušeností bylo i to, že hluboký výjezd z kanálu do moře je široký jen pár metrů, vše ostatní je mělčina s tvrdym bahnem - což pod vodou samozřejmě vidět není, takže došlo i na zvedení motoru a vesla...

Den se rychle chýlil ke konci, byl čas vyrazit na tábořiště. Vraceli jsme se kanálem zpět, když najednou kolega navigátor zavelel k odbočení do stěny rákosí ! Asi tři sta metrů jsme se prodírali vysokým rákosím a pluli uzoučkým kanálem. Pak se najednou rozšířil a začal být střídavě zarostlý vodní "hegeší". Asi po kilometru plavby, veslování a čištění motoru jsme dorazili k nádherné bílé pláži a za ní, asi padesát metrů od nás šplouchalo moře...

Následné táboření, opékání čerstvých ryb nad ohýnkem, šumění moře, úplněk měsíce a svit hvězd nejde popsar ani nafotit, to se musí prožít...  V noci na pláž přišlo i stádo krav a býků, respektovali jsme ale vzájemně svoje teritoria... ;)

Původní plán - návštěva přístavu Sulina tedy pro tentokrát nevyšel. Poznali jsme ale jiná krásná místa. Teď nás čeká zpáteční cesta. Snad půjde vše dobře a potkáme i více "k foceniochotnych" opeřenců, zatím se nám většinou schovávají nebo možná mají jinou práci, sedí na hnízdech nebo krmí drobotinu. Kdo ví ?

Tak zase příště... :)

Ještě pár fotek od pelikánů... těžko vybrat jen pár, je to zážitek a chce je vidět naživo co vyvádějí ! :-)