Vždycky tvrdím, že žádné dva výlety za zvířátky nemohou být nikdy stejné ale že to letos bude tak zásadně jiné jsem nečekal. Po letošním mimořádně mokrém roce jsem na loňských místech našel většinou neprůjezdné mokřady, podmáčená pole a většina kanálů mezi poli (jindy výborně sloužící k maskování) byla plná vody. Co však bylo ještě horší, byla skutečnost, že sklizeň kukuřice v oblasti teprve začínala a ptáci za potravou létali i doFranck Muller Replica Watches velmi vzdálených lokalit (dle kolegu ornitologu až 50 km). Takže ač letos vždy táhlo z a na nocoviště obrovské množství ptáků (tolik jsem snad ještě neviděl), během dne se s nimi potkat na dobrém místě byl velký problém… A když už to vypadalo slibně, přijeli družstevníci zkoušet, jestli už je pole skliditelné. Většinou to pak končilo docela zajímavým vyprošťováním traktorů a kombajnů z bažin, pochytil jsem letos i poměrně dost neslušných výrazů v maďarštině… ;) Já se po nedobrých loňských zkušenostech s „extrabahnem puszty" už důsledně vyhýbal všem podezřelým místům, zahlédl jsem ale pár kolegů, kteří tyto zkušenosti teprve sbírali… ;)

Na parkovišťátko u oblíbené pozorovatelny jsme dorazili v noci, přivítalo nás bahno a obrovské díry v cestě. Trochu jsme schrupli a doufali ve východ slunce. To ale zůstalo pečlivě schované, obloha byla jako plech, poprchávalo s větrem a vůbec nebylo teplo… Absolvovali jsme alespoň vyhlídkovou jízdu po okolí, navštívili Infocentrum a zajeli na výborný „bobguláš“ do tradiční „čárdy“, kde jsme nad mapou přemýšleli co a jak. Já nakonec vyrazil na jih do polí a luk, Lukáš to vzal po silnicích, cestách a rozhodl se i pro pěší průzkum Kondáše a okolí. Opozdilci Roman s Petom pátrali v bažinách severu, Míšovi a spol. jsme nechali pole východu, k zajetí zánovní Toyoty se jevila víc než vhodná… ;-)

Když jsem doklouzal na známá místa, kde loni byly docela pěkné cesty, bylo mi jasné, že letos to jednoduché nebude. K tomu tma, déšť a zima. Úplně nejhorší bylo, že se těsně po západu slunce vždy úplně vyjasnilo a při svitu měsíčku teploměr hezky lezl až k – 4 C… A nad ránem, po procházce bahnem a tmou s nákladem na zádech se, po usednutí do krytu, těsně před východem slunce zase vždycky pěkně a na celý den zatáhlo. K tomu se postupně přidal silný a fakt ledový vítr... vzpomínal jsem na zimní boty a oblečení do mrazu, které jsme v tom zmatku úspěšně zapomněl doma… :-(

V takových podmínkách bylo další čekání marněním času. Lukáš se rozhodl pro návrat hned, my zvolili návrat ráno. To se ukázalo šťastným rozhodnutím, protože navečer se definitivně vyjasnilo a díky mrazivému větru byla neuvěřitelná viditelnost. Věčná škoda, že tam nikde není žádná rozhledna…

Probuzení a procházka nad ránem v – 6 C nepatřila mezi nejpříjemnější zážitky. S blížícím se východem slunce jsem pozoroval letos mimořádně nekonečná hejna jeřábů při jejich ranní cestě za potravou. Někteří začali sedat i poblíž mého maskovaného ležení. Ani jsem nedýchal a čekal na první sluneční paprsky…

Bohužel dříve jsem se dočkal příjezdu družstevníků za účelem vyprošťování zapadlé techniky… a to bylo definitivní tečkou mojí letošní cesty za jeřáby. Tak jako minulé roky jsem se tedy loučil, bez valného úspěchu, slovy : „My se vrátíme !“… :-)

Měl jsem ještě domluvené nějaké návštěvy na Slovensku a tak jsme zůstávajícím kolegům popřáli „dobrý lov“ a vyrazili směr Miskolc. Krásné počasí a barvy podzimu nás provázely až na hranice. Nečekal jsem ale ani náhodou, jak nádherný kus krajiny na mě čeká cestou do Popradu přes Slovenský ráj…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx