Daněk pochází z oblastí Středomoří a Malé Asie. První zmínky o jeho výskytu v českých zemích jsou z počátku 16. století. Byl chován až do konce 19. století v oborách V té době byl vypuštěn i do volné přírody, kde se nachází dosud. V současnosti je jejich populace v ČR okolo 11 000 kusů.
Od jiných druhů vysoké ho poznáme především podle velkého lopatkovitého paroží. Na rozdíl od jelena má daněk kratší a slabší nohy, kratší krk a silnější tělo. Patří mezi zvířata, která mění barvu srsti jak podle věku, tak podle ročního období. V létě má hřbet, stehna a špičku ocasu hnědo červenou, holní a vnitřní část nohy je bílá. Kolem úst a očí má červenavé kruhy. V zimě se mi má temeno hlavy, krk a uši hnědošedé. Na bocích a hřbetě je daněk v zimním období zbarven do černa s nádechem šedé nebo červené. Po celý rok má daněk na zádech bílé skvrny.
Způsobem života se v mnohém podobá jelenovi, je však měně opatrný. Rychlostí běhu se jelenovi vyrovná. Má ale odlišný styl běhu, při klusu mnohem více zvedá nohy. Pokud se potřebuje rychle přemístit, hopká po všech čtyřech jako kozy. Dokáže přeskočit i dvoumetrovou překážku. Jeho chůze je půvabná jako u jelena.
Ke spánku vždy uléhá na všechny čtyři, nikdy na bok. Rád spásá na pasekách trávu. Pokud však sní jedovaté rostliny či houby, umírá. Na pasekách se daňci sdružují v malá až větší stáda, která pak lépe čelí nebezpečí. Stáda se moc nestěhují, dlouhou dobu zůstávají na jednou místě. V období, kdy začíná říje, vyhledávají samci svá stáda a odhání mladé špičáky - mladé samce bez lopatovitého tvaru paroží. Ti pak utvářejí menší skupiny. Po říji se však tito mladí slabší samci vrací do stáda. Starší samci se naopak většinou oddělují a žijí samostatně. Říje a boj o samice trvá asi dva týdny a není radno se, zvlášťě v oborách, v té době k daňkům přibližovat.
Celkově lze říci že veškeré projevy ( říje, kladení, nasazení paroži atd. ) jsou ve srovnání s jelení zvěří posunuté o 3 týdny. Daněk ale ve srovnání s ostatní sparkatou zvěří působí minimální škody.
Samice je v březí asi osm měsíců. Na přelomu jara a léta porodí jedno až dvě mláďata. Mládě je v prvních dnech velmi nemotorné a tak ho matka pečlivě hlídá. Matka musí bránit své mladé především dravce, které láká mládě především díky pestrosti své srsti. Matka má však silnou zbraň v podobě svých předních nohou.
Tolik opět moudré zdroje internetu.