Tolik toho tedy praví moudré zdroje internetu... :) 
A že právě končí období jejich říje, rozhodl jsem se zajet na krátkou návštěvu za těmito ušlechtilými krasavci. Díky ochotě a pochopení skvělého oborníka jsem měl možnost strávit kouzelný den poslechem troubení jelenů a pozorováním jejich denních radostí a starostí. Jen žádných "akčních a bojových" scén jsem se nedočkal, karty už v té době byly dávno rozdané a jeleni využívali každou klidnou chvilku k odpočinku. O to však byly laně ostražitější a oči měly doslova všude. Naštěstí se ale zvěř držela v lese a díky stromům jsem měl alespoň nějakou šanci na úspěch. Focení v oboře si totiž většinou nezadá s focením ve volnosti. Jiná situace je pak v některých předváděcích obůrkách a ohradách, tam se ale fotograf zase připraví nejen o přírodní, nezničené a nevypasené prostředí ale především o zážitek... Pro samotné pozorování zvěře jsou ale ideální - u nás lze doporučit dvě nejznámější - Žehušice a Žleby.

Tenhle mladý "čertík" s maminou spokojeně vyrazili na prosluněnou louku za svačinou. Vůbec jsem je v těch místech nečekal, šel jsem za stále poměrně vzdáleným troubením, a tak jsem ani nějaké maskování moc neřešil. Naštěsti mi pomohlo sluníčko i vítr a já měl čas opatrně zmizet za kmeny dubů. Šustícím listím jsem se krůček po krůčku vydal mezi stromy až na "dostřel". Nakonec se mi jelínek i laň vydali naproti... ;)

Krok po kroku jsem se, maskován stromy a za stálého hlídání větru, vydal směrem ke kališti. Všude kolem nervozně přebíhali jelení mladíci, harém laní se od jelena také ani nehnul a že laně umějí být sakra ostražité ! Musel jsem mít oči všude - doslova úkol pro kouzelného "dědečka hříbečka"... bohužel, žádného jsem nepotkal, jen překrásné a veliké bedly. :-)

Po zhruba čtyřech hodinách jsem byl už docela slušně rozlámaný od různých sedů, lehů, všelijakého kroucení se a jiných prostocviků, k tomu nebylo ani nejtepleji, protože kvůli těm "cvikům" jsem byl nucen si postupně odložit. Jakožto i ne moc velký příznivec přehnaného maskování jsem měl k dispozici jen to, co příroda dá. Seděl, ležel nebo klečel jsem vždy někde u kmenu, objektiv s maskovacim potahem před obličejem, skoro jsem ani nedýchal a v duchu prosil všechny lesní skřítky o neviditelnost... No a možná mi to nakonec splnili, protože jeleni chodili okolo mě opravdu blízko, jen poslouchali co a odkud to cvaká a nakonec odešlo celé stádo také v klidu - takže, kdo ví ? ;-)

Musím ještě pochválit svoji starou 40D a EF 300/2,8 s konvertorem i bez. V lese bylo opravdu šero a na ISO 400-500 jsem fotil většinou časem okolo setiny, nezřídka i třicetinou a to vše z ruky (stativ zůstal samozřejmě v autě, protože jsem puvodně šel jen "kousek na obhlídku"...a vlastně - stejně ho moc nepoužívám...), jen s chatrnou oporou o strom, pařez, trs trávy... Odpad byl nakonec slabá třetina ! 
Již dlouho ale pozoruji a dnes se mi to jen potvrdilo, že naprostým průšvihem pro moje Canony 40D s tímhle objektivem je fotografování 1/125 s - tam je odpad velký (1/100 a 1/160 s už je ale v pohodě)  a s jinými objektivy to také nedělá, může mi to někdo vysvětlit ??

Bílí jeleni jsou nádherná zvěř, moc jsem si to užil a bude-li to možné, rád se v k nim ještě v budoucnu vrátím...